Úvod | Ze světa psů | Klenoty české kynologie

Klenoty české kynologie

 

 

Český horský pes

chp

Busty Rychlá Stopa, autor Anna Rožňová

Kolem roku 1977 se začala hrstka kynologů snažit o vytvoření nového všestranného horského plemene, které by sloužilo jako saňový, pastevecký, záchranářský – lavinový a hlídací pes. Konstituce a vlastnosti měly odpovídat horským podmínkám České republiky. Výchozím plemenem se stali dva importovaní psi takřka neznámého kanadského plemene „Alaska“. Po podrobnějším zjišťování původu importovaných psů se zjistilo, že se jedná o křížence Landseera, Aljašského malamuta a zřejmě i Labradorského retrívra. Kanadským křížencem byla nakryta fena Slovenského čuvače. Jejich potomci jsou označování za první České horské psy. Roku 1978 byl založen Klub chovatelů českého horského psa. V zimě roku 1980/1981 se v Krkonoších začali využívat k zápřahu a rozvážení pošty po hřebenových boudách. Plemeno zatím není uznáno FCI.

jitka-kreidlova-autor2

autor Jitka Kreidlová

ČHP je dodnes všestranně využíván pro účely, které daly podnět jeho vzniku. Výška plemene se pohybuje od 56 cm do 70 cm. Srst Českého horského psa je dlouhá, vyjma hlavy a přední strany končetin. V zimě s bohatou podsadou. Zbarvení je vždy strakaté v libovolné barvě – barevné plotny na čistě bílém podkladě. Hlava musí být zbarvena celá, připouští se pouze bílá lysina. Povahově přátelští, sebevědomí, ovladatelní, temperamentní a vytrvalí. Ideální pro sportovně založené majitele.

Pražský krysařík

krysarik

Hopsinka Proper Puppy, autor Miluše Bőhmová

Čeští kynologové se v druhé polovině 20. století snažili vzkřísit společenské plemeno, jehož údajně hluboká česká historie bohužel není moc dobře podložena. Podle údajných zdrojů měl tento psík obývat české hrady a z nich se později rozšířit mezi prostý lid, kde prý sloužil jako lovec škůdců – hlodavců. Roku 1980 začala ČSCH vést plemennou knihu Pražského krysaříka. O deset let později vznikl samostatný „Klub přátel psů pražských krysaříků“. První oficiální chovatelskou stanicí se stal Odkaz Středověku. Menší problém spočívá v podobnosti s německým Malým hladkosrstým pinčem a Ruským toy teriérem. Plemena se od sebe liší z pohledu laika jen v drobnostech. V dnešní době je krysařík hojně rozšířen nejen v ČR, ale například i v Německu, USA a Japonsku.

lila_hneda_modra

lila, hnědá a modrá se znaky, autor Miluše Bőhmová

Hlavní rozdíly mezi krysaříkem a Malým německým pinčem jsou „hruškovitý“ tvar lebky s výraznějším stopem, vypouklejší oči, užší čenichová partie a větší ušní boltce v poměru k hlavě. Tolerované rozmezí výšky krysaříků je 18 až 23 cm. Srst je buď krátká, lesklá, přilehlá a hustá. Na hlavě většinou o něco kratší a řidší. Nebo polodlouhá s praporci delšími než srst těla na uších, končetinách, ocase a hrudi. V posledních letech zaznamenáváme vzrůstající oblibu barevných variet krysaříka. Povolená zbarvení jsou černá, hnědá, modrá a lila vždy se znaky, dále pak žlutá a červená. Občas se objeví krysaříci s merle zbarvením – také vždy se znaky, dle chovatelů jde o „obnovu“ Karlovarského krysaříka. Tito ač malí pejskové se vyznačují ostražitostí a láskou k majiteli a jeho rodině, k cizím jsou rezervovaní. Vzhledem k jejich povaze a vzhledu jsou jistě skvělými malými společníky nejen do bytu.

Chodský pes

Centaurus FF (4)

autor E. Sloupská

V roce 1983 český kynolog Vilém Kurz upozornil na celkem nevšední typ ovčáckého psa, který se objevoval na Šumavě. I přes poměrně malé množství dokumentace – pár fotografií, kresby Mikoláše Alše (ilustrace ke knize Psohlavci, pojednávající o Chodech), se obnovy plemene ujal kynolog Jan Findejs. Ten v roce 1984 zveřejnil v časopise výzvu, na kterou se přihlásili dva majitelé z Prostějovska. Za zakladatele chovu se považují psi Dixi, Blesk a fena Bessy. První vrhy se uskutečnily v chovatelské stanici Na Barance o rok později. Třetí linie na psovi Brix byla založena roku 1990 a téhož roku se také choďáci poprvé představili na výstavě v Brně. O rok později vznikl Klub přátel chodského psa, fungující dodnes. Nejzajímavější na celém vzniku nebo lépe řečeno regeneraci tohoto plemene je fakt, že ani v základu chovu a ani v dalších málo „oživení genů“ nebyla použita jiná již existující rasa, nýbrž všichni jedinci byli voříšci, kteří splňovali stanovená kritéria – požadovaná kohoutková výška, modelace hlavy, krátké vztyčené a bohatě osrstěné ucho, dlouhá srst s hustou podsadou a rozložením znaků.

Přečtěte si také:  Dog scootering: Zapřáhněte psa za koloběžku

e-sloupovska

autor E. Sloupská

Choďák je pes ovčáckého typu, FCI zatím neuznán. Na rozdíl od ostatních ovčáckých plemen je menší. Jeho kohoutková výška by neměla přesahovat 55 cm u psů a 52 cm u fen s tolerancí +- 2 cm. Srst je lesklá, dlouhá, hustá a tvrdší, pouze obličejovou část, hrot ušních boltců a přední strany končetin pokrývá krátká a hladká srst. Povolené je rovné nebo lehce zvlněné osrstění. Chodský pes je zbarven černě až kovově černě se sytě žlutými znaky typu “black and tan”. Jako většina ovčáků vyniká skvělou ovladatelností a dobrými hlídacími schopnostmi. Je velice přátelský, inteligentní a hlavně temperamentní. Jeho energii je potřeba nějak „vybíjet“. Možností je mnoho od klasické turistiky přes agility, frisbee, sportovní kynologii až po pasení či canisterapii. Choďák je dokonalým rodinným psem.

Častý omyl

Bohužel, málokdo opravdu zná naše národní plemena. Většinou si lidé vzpomenou pouze na Československého vlčáka, jeho země původu je sice Československo, ale po rozpadu patronát plemene převzalo Slovensko. Tudíž jej za vyloženě České plemeno nemůžeme označit, ač jsme se na jeho vývoji značně podíleli a stále je u nás hojně chován.

Československý vlčák

Aitana Norsky vlk-Jana zahradnikova

Aitaná Norský vlk, autor Jana Zahradníková

Několik československých kynologů pod vedením Karla Hartla se v polovině 60. let minulého století pokusilo zkřížit vlka se psem za účelem prozkoumání genetiky, fyziologie a anatomie těchto kříženců. Z řad vlků byla vybrána fena karpatského vlka jménem Brita a za zástupce „psí rasy“ dva němečtí ovčáci ve vlkošedém zbarvení. Jeden byl klidný a jeden agresivnější, tito tři jedinci dali základ dvěma liniím. Třetí linie byla založena na vlkovi Argo a feně NO Asta. Na vzniku tohoto plemene se podíleli celkem 4 vlci, mimo již jmenované ještě vlk Šarik a vlčice Lejdy. V jihočeských Libějovicích se roku 1958 narodil první vrh a to v chovatelské stanici Pohraniční stráže. Štěňata se více podobala vlku. Další generace navíc prokázali, že jsou kříženci psa a vlka plodní. Na projektu se podílelo několik chovatelských stanic, mezi niž bylo rozděleno sledování chovu, výchovy a vývinu těchto kříženců z různých aspektů. Další roky chovu prokázali, že lze udržet typický vzhled vlka a přesto do jisté míry potlačit jeho povahu. Původním záměrem bylo vyšlechtění nového plemene služebních psů pro potřeby československé Pohraniční stráže. V roce 1981 byl založen Klub chovatelů československého vlčáka. V roce 1989 bylo plemeno provizorně zaregistrováno FCI a o deset let později už byla registrace úplná.

aitana2

Aitaná Norský vlk, autor Jana Zahradníková

Vlčák spadá do FCI skupiny 1 – sekce 1 – Ovčáci s pracovní zkouškou. Feny měří v kohoutku nejméně 60 cm, psi nejméně 65 cm. Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka. Srst je rovná a uzavřená, v zimě s mohutnou podsadou tvořící husté osrstění. Standard povoluje žlutošedé až stříbrošedé zbarvení s charakteristickou světlou maskou a světlou srstí na spodní části krku a přední hrudi. Připouští i tmavošedé zabarvení se světlou maskou. Povahově je velice temperamentní, aktivní, vytrvalý, učenlivý, neohrožený a odvážný. Je neobyčejně věrný svému člověku. Využívaný v různých odvětvích kynologie. Rozhodně to není pes pro nekynologa či kynologa začátečníka, potřebuje značnou socializaci a řádný výcvik. Díky jeho vlčím předkům je v něm zakotven silný lovecký pud a snadno vám přeroste přes hlavu. Pokud ovšem výchovu a výcvik zvládnete, odměnou vám bude věrný parťák připomínající vám, že s notnou dávkou trpělivosti, pochopení a tolerance si i „vlka“ můžete ochočit.

Pokračování na další straně!

beran-caskrmeni-5199439472-2016-04-19-600x190-b.jpg

Autor Caroline Free

"Za peníze si můžeš koupit docela dobrého psa, ale nekoupíš si zavrtění jeho ocasu." Ajťačka, umělkyně, amatérská fotografka, chovatelka hlodavců, westernová jezdkyně a především vášnivá kynoložka. Můj svět se odjakživa točí kolem zvířat a to zejména kolem psů. Zajímám se především o zdraví, genetiku, výživu, výchovu, výcvik a plemena.

Mohlo by Vás zajímat

Proč je psí čumák studený a mokrý?

Většina lidí považuje studený psí čumák za projev zdravého psa. Toto je však pouhý mýtus, …

2 komentáře

  1. Já si beskydského ovčáka představuji jako bílého chodského psa, možná, na rozdíl od chodského psa, bez podmínky rovné srsti. Pak by ani nebyl “konkurencí pro stávající plemena – na rozdíl od švýcarského (dříve kanadsko amerického bílého) ovčáka je menší a má dlouhou srst, od chodského psa se vzhledově liší bílou, možná i zvlněnou srstí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření *

Přejít k navigační liště