Potřebám armády uzpůsobujeme výcvik, nikoliv psa
Současná vojenská kynologie se neustále vyvíjí a nabývá na významu. „Přizpůsobujeme se trendům a potřebám vojáků na zahraničních operacích. Podle toho uzpůsobujeme taktiku jejich výcviku, nikoliv psa,“ říká velitel Centra vojenské kynologie Chotyně podplukovník Andrej Vítek.
Výběr vhodného psa pro službu u vojenských jednotek je srovnatelný s rekrutačními požadavky na potenciálního vojáka – od testů krve přes zdravotní prohlídky po zkoušku předpokladů pro službu, což u psa znamená například chůzi po různých površích a testy poslušnosti. Nadto je nutný rentgen kyčelních kloubů. „Chceme až vášnivé aportéry,“ říká nadpraporčík Michal Kratochvíl, jenž působí v Chotyni jako hlavní kynolog. „Po prohlídce následuje dvou- až tříměsíční kurz v našem centru. Pes prochází výcvikem strážních a hlídkových psů nebo kurzem pro speciální pachové práce buď na drogy, zbraně, nebo výbušniny. Poté jde pes k vojenskému útvaru, kde je zařazen do výkonu, a kondičním výcvikem se dál rozvíjejí jeho schopnosti,“ doplňuje nadpraporčík Kratochvíl.
Jednou za rok jsou psi přezkušováni z dovedností na speciální pachové práce, psi hlídkoví a strážní jednou za dva roky. Pokud neuspějí, mohou test opakovat. Jestliže ani podruhé neuspějí, musí zpět do kurzu. Kritéria pro splnění jsou velmi tvrdá. Psovod a jeho pes musí splnit všechny disciplíny své specializace a testy poslušnosti minimálně na 70 % bodů, nesmí více jak jednou falešně „zaznačit“ nález anebo se aktivně dobývat do místa nálezu. To v praxi může být fatální jak pro psa a jeho psovoda, tak pro jednotku. I když splní testy speciálního výcviku, ale nesplní poslušnost, pes neprojde.
Strážní nebo hlídkový? Dnes spíše specialisté
Pro vojenskou kynologii, která má letitou tradici, přišla zásadní změna s profesionalizací armády. Vedle strážních a hlídkových psů přibyli nově specialisté na vyhledávání výbušnin, zbraní a drog. Od roku 2005 česká armáda začala poptávat psí specialisty, které pak začala vysílat na zahraniční operace. „Je to nejefektivnější způsob střežení, když se spojí schopnosti psa a dovednosti vojáka,“ vysvětluje nadpraporčík Kratochvíl. Jsou to dva elementy, psovod a pes se doplňují jako na patrole. Pes něco cítí a voják vidí a vyhodnotí situaci. „Psovod je další voják v týmu. Nečeká na pokyn od velitele jednotky ‚teď to tady prohlídni‘ s tím, že se pak stáhne. Je to plnohodnotný člen týmu, musí plnit úkoly jako ostatní a jeho pes tomu musí rozumět a počkat,“ doplňuje podplukovník Vítek.
„Jezdíme na nejrůznější místa, sklady, metro, tramvaje, dětské dny, velké akce, malé akce, ve městě, na letiště, hlavní je vyzkoušet různá prostředí. Cvičit se psy na cvičáku a myslet si, že je tak připravíme do mise, je obrovský omyl,“ popisuje nadpraporčík Kratochvíl. Hluk a stres z okolí je zásadní faktor na výkon psa. Ocitnout se z klidného a známého cvičáku na místě, kde se střílí, běhají lidé, přistávají vrtulníky a projíždějí vozidla, je zátěž na oba – psovoda i psa. Střídání prostředí pomáhá simulovat cizí prostředí a cvičit jejich koncentraci.
Pes jako součást týmu, ne doplněk
Veliteli využití schopností psa může zachránit i život. „Chci, aby psi byli do praxe, proto musí působit s jednotkou, ne však jako její doplněk, který se může stát v určitý moment i břemenem,“ vysvětluje podplukovník Vítek a pokračuje: „Psovod je vybavený dlouhou zbraní, a když je třeba, musí zareagovat stejně jako jednotka podle situace. Pes musí být vycvičený i na tyto situace a zůstat stranou. Máme postroje pro psy, na které se dá připevnit lékárnička nebo náhradní zásobník. Máme pro psy také brýle, důležité kvůli prachu z vrtulníků, a sluchátka kvůli střelbě. Psí plynové masky nemáme.“ V praxi masky nejsou efektivní, pes respiruje jazykem, v masce pak do pěti minut začíná mít problémy s dýcháním.
Psí hrdina
Délka služby vojenského psa závisí na jeho zdravotním stavu, ale většinou slouží šest až devět let a pak následuje psí důchod. Psi jsou nabízeni k odkupu, mnohdy však končí v domácnostech svých bývalých psovodů. Tak je tomu i v případě našeho prvního psího válečného hrdiny. Německý ovčák Athos byl těžce zraněn při výbuchu rakety na základně, když v roce 2012 se svým psovodem na zahraniční operaci v Afghánistánu vyhledával výbušniny. Athos měl silné krvácení v oblasti zad, v boku díru, porušenou močovou trubici a v těle úlomky střepin. Přežil díky vojenským lékařům a domů se vracel s tzv. dekou hrdinů, kterou dostávají američtí psi, když jsou zraněni v zahraniční operaci.
Začátkem roku 2014 se Athos vrátil do Grabštejna a zapojil se znovu do výcviku. Bohužel jeho zranění bylo natolik limitující, že jeho další plnohodnotné výcvikové využití s případným dalším nasazením do praxe nebylo možné. Nyní Athos dožívá v zaslouženém veteránském důchodu v péči svého majitele.
Autor: plk. Magdalena Dvořáková, Oddělení komunikace s veřejností GŠ AČR, zdroj: Armáda ČR
Podobné Příspěvky
Napsat komentář
