Klidový a aktivní režim psa

Pohybová zátěž

Určení přesné pohybové zátěže, kterou by rostoucí štěně mělo vydržet, je obtížné. Pro některá štěňata už jsou 30 minutové procházky příliš, pro jiná to nestačí, některým stačí naopak i pět minut. Štěněti musíme poskytnout možnost se několikrát denně vyběhat a vyvenčit denně tak, aby ho to zcela nevyčerpalo. Ani půlroční pes nemá ještě dostatečně vyzrálou kostru, ani svaly nejsou na zvýšenou zátěž připraveny a není tedy vhodné nadměrně ho zatěžovat horskými túrami nebo během u kola a na jeho pohybovém aparátu bychom mohli přetěžováním napáchat velké škody. Zejména se to týká velkých molossoidních plemen a retrívrů. Pro takové aktivity se štěnětem je potřeba vzít batoh, tašku nebo košík, kde si štěně může dostatečně odpočinout během cesty.

Po ukončení růstu

je možné začít s delšími vycházkami a postupně je možno brát psa ke kolu, u těžších plemen a plemen s problémy s klouby bychom však k této aktivitě měli přistupovat později a velmi opatrně a o jízdě psa při kolu si podrobněji povíme v příštích dílech. Jak konkrétní plemeno zatěžovat je dobré se poradit s veterinářem i chovatelem.

Další obvyklou chybou mnoha majitelů je předpoklad, že pokud mají zahradu, se psem není potřeba chodit na procházky. Pes se po zahradě bude probíhat jen tehdy, když k tomu bude mít nějaký důvod – hlídání, honba za kočkou, ptáky ap., ale rozhodně to nebude dostačujícím vybitím jeho přirozené potřeby aktivity. Takový pes bude polehávat po zahradě a čekat na podněty, které mu někdo zajistí. Pokud takové podněty nepřicházejí, najdete si nějakou zábavu sám v podobě hrabání, okusování rohožky a plotu či dveří, přeskakování plotu a utíkání, nadměrného štěkání nebo vytí. Není ani potřeba komentovat, že z takových činností nebude mít radost majitel ani jeho sousedé.

Procházka však nezajišťuje pouze dostatečný ventil pohybové potřeby psa, ale je pro něj také zdrojem mnoha podnětů, uspokojuje jeho teritoriální chování a dopřává mu seznamování se a hry i s ostatními psy, což je velmi důležité do budoucna a pomůže to zamezit mnoha psím pranicím, plynoucím pouze z toho, že určitý nesocializovaný pes se neumí mezi příslušníky svého druhu správným způsobem chovat.

Odpočinek a spánek

Vždy dopřejte svému psu odpočinek po krmení, nejméně hodinu, ale raději dvě, abyste tak zabránili trávicím potížím. Pes musí mít dostatek času a energie správným způsobem strávit pozřenou potravu. Pes by měl mít klidné místo na spaní, kde nebude rušen.

Štěňata

bychom neměli ze spánku budit, toto je zapotřebí zejména ohlídat u dětí, které jen těžko odolávají roztomilému štěňátku a vytahují ho z pelíšku a ruší jeho odpočinek.

Psi dokáží prospat až 17 hodin denně a většinou se skvěle dovedou přizpůsobit odchodu majitele do práce, kdy spí, je ovšem potřeba je před tím důkladně vyvenčit a dopřát jim pohybových aktivit na procházce, aby se přirozeně unavili. Tím se pochopitelně nemyslí je na pět minut vystrčit před dům, kde se stihnou sotva jednou vyčůrat, jak toto často můžeme vidět na některých sídlištích, kde pak takoví znudění a nevyvenčení psi po chvíli začnou výt v bytech nebo demolují bytové zařízení a nadměrně štěkají. Při návratu pána domů by však měla následovat dostatečná aktivita pro dobře odpočatého psa. V noci pes opět klidně spolu se svým majitelem spí. I psí spánek je lehký a hluboký. Hluboký spánek trvá max. 20-30% celkové doby spánku. Z něho je psa zpravidla těžké vzbudit a někteří majitelé bývají u hlídacích psů rozčarováni, že jejich ostrý hlídač někdy zaspal příchod návštěvy. Tato fáze spánku je však nezbytně nutná a osočovat svého hlídače z lenosti je nesmyslné. V lehkém spánku jsou smysly psa ve střehu, oči má zavřené, ale uchem registruje i velmi tiché zvuky.

Každý majitel psa nebo kočky ví, že se jim zdají sny a nedávno to bylo i vědecky dokázáno. U mladých koťat i štěňat často bývají sny kojící, kdy pomlaskávají, sají a vykonávají ze snu tzv. mléčný krok. Takové sny můžete pozorovat i na starších zvířatech, už však nejsou zdaleka tak časté.

Vlastním útulkového pejska kokršpaněla, jehož původ i minulost je opředen tajemstvím, tak, jak to často u útulkových zvířat bývá. Indee je pozoruhodný tým, že štěká každou noc i přes den ze spaní. Moc mne to překvapilo, i když tento jev znám od pejsků předchozích, protože toto pravidelně provozuje každý den i noc, přestože přes den naopak neštěká vůbec. Neštěká ani na procházející lidi a psy ze zahrady, nechávají ho chladným kočky, a dokonce i zvuk domovního zvonku. Jediný důvod štěkotu je pro něj to, když vyjdeme ven a má radost a poňafává, lítá a skáče kolem mne.

Přemýšlela jsem o tom, jestli nemůže být nějak frustrovaný z něčeho, co prožil, že si štěkot přes den potlačuje a dopřává si ho hojně jen ve spánku, případně zda se mu nezdá něco ošklivého z minulosti, ale pak se to krásně vysvětlilo:

Když k nám přišel, měl oči a zuby ve velmi špatném stavu a rovněž měl jakýsi malý nádor, což se vše řešilo operativně. Rána se mu však zanítila a měl velké bolesti. Po tu dobu vůbec ze spaní neštěkal, začal si poštěkávat, až byl zase v pořádku, když odezněly bolesti a vrátila se mu dobrá nálada. Z toho jsem usoudila, že jeho sny jsou příjemné a patrně si v nich hraje tak, jako to činí, když štěká v bdělém stavu radostí z procházky.

Nechtěla bych však svoje pozorování nějak zobecňovat na ostatní psy. U ostatních psů i koček jsem se setkala často nejen se sny radostnými, kdy někoho pronásledovali ve spánku, ale i se sny úzkostnými, kdy se opravdu ve snu báli a kňučeli.

Jedna má kočka, které se patrně zdálo, že se sama stala něčí kořistí. Jevila ze spaní značný neklid, úzkostně mňoukala a třásla se. Abych ji probudila ze špatného snu, opatrně jsem ji pohladila, kočka ale začala bezhlavě prskat, vrčet a škrábat. Najednou však procitla a jako blesk ji zasáhlo poznání, že se jednalo jen o sen a rázem se uklidnila. Patrně jí taky došlo, že neprávem svou obranu namířila proti mně a celý den pak za mnou chodila, vnucovala se a opravdu to vypadalo, jako by se za své jednání nějak chtěla omlouvat, i když vím, že to tak jistě nebylo.

Elizabeth Marshall Thomasová v knize Společenský život psů popisuje situaci, kdy se jednomu z jejich psů zdál úzkostný sen a druhá fena k němu přišla a olizováním ho probudila; cítila patně jeho nepříjemný duševní stav a věděla, jak mu pomoci.

Text Dana Bočková www.muj-pes.cz