Sužují nás vedra, potíme krev, pijeme litry vody a naši drazí čtyřnožci trpí s námi. Vyplazují jazyky, zrychleně dýchají, chuť k jídlu klesá a k jakékoliv aktivitě přistupují s odporem. V těchhle horkých chvílích děláme vše, abychom si od vedra ulevili. A protože své psy milujeme, také jim chceme ulevit. Způsoby vymýšlíme všelijaké. Jednou z nejčastějších praktik je psa oholit a zbavit jej tak kožichu, který by se sice hodil na severní pól, ale v tomhle zatraceném vedru mu přece akorát překáží… nebo ne?

Vedro, vedro, vedro

Ačkoliv by se mohlo zdát, že zbavením chlupů pejskovi ulevíme od vedra, není tomu tak. Pes je zvyklý na určitou termoregulaci, která odpovídá jeho osrstění. Zbavíme-li jej náhle srsti, jeho termoregulace není schopná okamžitě reagovat a pes se tak stává náchylným ke změnám počasí. Vlastně po odstranění krycí srsti bude pejskovi zřejmě ještě větší vedro, protože sluneční paprsky mu budou péct přímo na kůži. Pokud o srst pečujeme, izoluje nejen před zimou, ale i před horkem a slunečními paprsky. Oholením srsti tedy pejskovi spíše ublížíme, nežli pomůžeme.

Poškození srsti

Plemena s tzv. hedvábnou srstí jako jsou například kokršpanělé, retrívři, setři a další bývají pro „domácí účely“ velmi často oholena. Samozřejmě je to velice praktické, protože jejich srst se hůře udržuje, plstnatí a je všude. Když pomineme, že s takovou srstí by nás z výstavního kruhu vykopali, oholením srsti zejména v oblasti zad, srst můžeme doživotně poškodit. Srst se pak většinou stane matnou, vatovitou, měkkou a kroutí se všemi směry.

Nejlépe uděláte, když prostě o srst Vašeho parťáka budete dbát celoročně – vyčesáváním, trimováním, zastřiháváním – podle druhu srsti. V letních měsících hlavně nezapomeňte na dodržování pitného režimu a v parných dnech dopřejte sobě i psíkovi relax.