Kryptorchismus neboli nesestouplá varlata

Podobné články

Jak zajistit svému mazlíčkovi zdravé zuby

4.9.2019

Nebezpečí pro psa v podobě vařených a pečených kostí

7.7.2019

Dědičnost zbarvení srsti u psů se zaměřením na plemeno Cane Corso

13.6.2019

Pojmem kryptorchismus se rozumí vývojová vada, při níž jedno nebo obě varlata plně nesestoupla do šourku. U štěňat by se tak mělo stát do 14 dnů po narození, ale s jistotou můžeme diagnózu určit až ve 2 měsících věku. Tato vývojová vada je dědičná a má vysokou predispozici především u čistokrevných plemen psů. Vada je samozřejmě vázaná na samčí pohlaví a u jedince se projevuje při setkání dvou recesivních alel. Pes tedy musí zdědit dispozice od obou rodičů, pokud by zdědil pouze jednu alelu tedy od jednoho rodiče, bude pouze nositelem a vada se na něm neprojeví. To je vysvětlením proč se po otci, který má obě varlata sestouplá, mohou narodit psi kryptorchidi. Feny mohou být pouze nositelkami, na nich se samozřejmě tato vada navenek projevit nemůže. Tento termín vznikl ze spojení slov kryptos(skrytý) a orchis (varle).

Kam se varle podělo?

V průběhu několika měsíců po porodu je možnost, že jsou varlata pouze přechodně zatahována do tříselného kanálu aktivitou svalu m. cremaster. Pokud ovšem nejsou varlata sestouplá ani po více než dvou měsících, jedná se buďto o monorchismus – jedno varle se vůbec nevyvinulo, neexistuje nebo o anorchismus – jedinci se vůbec nevyvinula varlata nebo jednostranný kryptorchismus – jedno nesestouplé varle nebo bilaterální kryptorchismus – obě varlata nesestouplá.

Nepřítomnost varlete v šourku může mít tyto příčiny – bereme-li v potaz, že pes varlata má:

• Retence varlete – varle zadrženo v průběhu sestupu, většinou v tříselném kanálu.
• Ektopie varlete – výjimečný stav, i když varle projde přes tříselný kanál, tak se neuloží v šourku, ale v podkoží většinou vedle penisu
• Získaný kryptorchismus – varlata sice sestoupila do šourku, ale přechod z tříselného kanálku do šourku se zcela neuzavřel. Varle se může, díky špatné fixaci dostat zpět do dutiny břišní. Dopomoci tomu může i silný stresový či skokový zážitek. Pokud se tak stane, bohužel s tím již nejde nic dělat.

Dále rozlišujeme dva tzv. druhy kryptorchismu, pojmenované podle umístění varlete:

• Abdominální kryptorchismus – varle/varlata uložená v břiše
• Inguinální kryptorchismus – varle/varlata uložená v tříslech

Rizika

Pokud není varle uloženo správně v šourku, je vystaveno vyšší teplotě a nemá tedy vhodné podmínky pro normální funkci. Bývá většinou znatelně menší a neaktivní. Pomineme-li negativní vliv na produkci a životaschopnost spermií, je hlavním rizikem vznik nádoru na nesestouplém varleti. Další problém může nastat, pokud dojde k tzv. testikulární torzi, kdy se varle otočí kolem své osy a dojde k inkarceraci(zaškrcení), nastane velmi bolestivý stav ohrožující život psa.

Jak poznat kryptorchismus

U zdravého jedince můžeme obě varlata snadno nahmatat v šourku. Pokud varle/varlata nenajdete, zkuste prohmatat třísla. Je-li i tento pokus neúspěšný, je vhodné vzít pejska k veterináři, a pokud ani on varle nenahmatá, nechat udělat sonografické vyšetření dutiny břišní. Žádný strach toto vyšetření je neinvazivní.

Léčba

V první řadě bychom si měli uvědomit, že jde o genetickou a tedy i dědičnou vadu, kterou by pejsek předával svým potomkům. Pokud je Váš pes kryptorchid, má obě alely této vady. To znamená, že i s fenou, která nenese žádné predispozice k této vadě, by potomci měli po jedné alele, a tedy byli nositelé. Jednodušeji řečeno v dalších generacích by byla veliká pravděpodobnost výskytu kryptorchismu. Což je nežádoucí. Jedinci s touto vadou by měly být nekompromisně vyřazování z chovu. Nutno podotknout, že se to vztahuje i na jedince, kteří úspěšně podstoupili hormonální léčbu, jelikož geneticky jsou stále kryptorchidi. Nutnost vyřazení jedinců s touto vadou z chovu upravují i samotné standardy plemen, které nesou tuto poznámku: „Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.“

Při léčbě zřejmě jako první zkusíte nebo alespoň budete uvažovat o opakované injekční aplikaci hormonů, z vlastní zkušenosti musím podotknout, že úspěšnost léčby je velmi nízká. Tato léčba by se měla provádět nejpozději do čtyř měsíců věku a pouze v případě, že je varle v tříselném kanálku pohyblivé. Společně s hormony se provádí speciální masáže tříselné oblasti, které by mimo jiné měl provádět už chovatel, pokud se mu ve vrhu objevila štěňata s touto vadou. Samozřejmě by na ni měl upozornit zájemce.

Jako další možnost se nabízí chirurgické odstranění nesestouplého varlete. Které se doporučuje provádět až po dosažení pohlavní dospělosti psa, což je cca v 1 roku (dle plemene). Provedení se liší dle uložení varlete – zda je v tříslech nebo břiše. Pak je zcela na majiteli, zda nechá psa kompletně vykastrovat nebo mu při jednostranném kryptorchismu zdravé varle ponechá.

Mimo zmíněné možnosti jsem nedávno četla o tzv. orchidopexi. Jedná se o rychlý chirurgický zákrok, kdy se varle trvale fixuje na dno šourku. Tato metoda je proveditelná pouze pokud je varle pohyblivé, hmatné a nachází se v podkoží v blízkosti šourku. Opět podotýkám, že genetický podklad to neřeší a pes je stále nositelem této vady.

Prevence

Prevencí v čistokrevném chovu se rozumí již zmíněná věta o nutnosti plně sestouplých varlat, která je zakotvena v poznámkách standardů všech oficiálně uznaných plemen. Kdy se v tzv. papírovém chovu jedinci s touto vadou nesmějí používat. Samozřejmě je hlavně na chovatelích samotných, zda po zjištění, že chovný jedinec je nositelem kryptorchismu, jej vyřadí z chovu a budoucí majitele o tomto budou informovat nebo vše ututlají a budou vesele pokračovat v „rozsévání špatných genů“. Bohužel, úplné vymýcení této neduhy z chovu je nereálné. Hlavním důvodem je možnost předávání tohoto genu fenou, která může být v podstatě skrytou nositelkou. Idealistický názor o vyřazování celých vrhů včetně rodičů, kteří jsou nositeli genu, je nereálný. Pokud by se toto striktně dodržovalo, došlo by s největší pravděpodobností během několika let k obrovskému zúžení chovatelské základny a následný nucený inbreeding by napáchal větší škody.

Díky „volnosti chovu“ např. v Anglii, kdy pro použití jedince v chovu stačí, aby měli oba rodiče uznané průkazy původu, a zůstává na chovateli, zda použije jedince byť přes genetickou vadu, se odstranění tohoto defektu z chovu jen stěžuje.