Sportovní kynologie – magazín o psech výcvik a výchova psa, výstavy, závody a vše okolo pejsků 
Podobné články
Celý život mě provází psi. Tvoří nedílnou součást mého světa a naplňují mě. Ovšem celý život mám po boku vždy jen jednoho parťáka. A vždy mi to stačilo. Avšak poslední dobou mě provázely myšlenky, že mám čas i lásku, kterou bych zvládla rozdat dalšímu psovi. A že tomu mému blbovi by nějaký parťák či parťačka přišli vhod. Taky jsem věděla, že další zkušenosti ve výchově i výcviku jsou pro mou kynologickou praxi přínosem. Prostě se mi to nějakou dobu štosovalo v hlavě.
Trvalo mi, než jsem dospěla k definitivnímu rozhodnutí – ANO. Následovalo období, ve kterém jsem zvažovala, jakého psa hledám. Už od začátku jsem věděla, že nechci štěně. Samozřejmě štěňata jsou super, ale můj pes je nemusí a k získání praxe, jakou jsem hledala se nejedná o nic nového. Navíc jsem odpůrce koupě bezpapírových štěňat, a pokud bych vybírala PP štěně, nejprve bych hledala mně vyhovující krytí, navštívila stanici a rodiče a tak dále a tak dále, což zabere spoustu času. Mimoto já prostě cítila, že chci psa dospělého. Hledala jsem psy, kteří odpovídají „mému typu“. Můj pes mi výběr zúžil na kastrovanou fenu či psa, případně nedominantního psa, který má zdravé sebevědomí. Největší podmínka byla, že musím vyzkoušet reakci obou psů. Tedy potřebuji nezávaznou návštěvu. Hledání nějakou dobu trvalo. Pár psů jsme i vyzkoušeli, ale z různých většinou šťastných důvodů to neklaplo. :)
Nikam jsem nespěchala, sem tam jsem projela bazoš a ačkoliv nejsem příznivce facebooku, i tam jsem měla pár skupin plemen v nouzi. Kokršpaněly v nouzi jsem měla spíš jen, protože mám již několikátého doma, než že bych plánovala pořízení dalšího. Jednou jsem zapnula facebook a vyskočil na mě příspěvek právě od skupiny Kokr v nouzi. Domov nebo dočasnou péči tzv. DO hledal 6letý anglický kokršpaněl Nasty, kterého původní majitelé chtěli utratit, protože je několikrát pokousal. Kokr už se nějakou dobu nenacházel u původních majitelů, ale ve sdružení Dočasky.cz. Hned mě napadlo, že bych zkušenosti získané při výchově mého posledního kokra mohla zúročit a dát naději tomuto kokříkovi . Protože hledat si nový domov s titulem „kousavý asociál“ a několika nehezkými zlozvyky jako „podtitul inzerátu“ není zrovna výhra. Dočasná péče mi začala vrtat hlavou. Párkrát jsem se k inzerátu vrátila a asi jeden den si to nechala v hlavě uležet. A pak se rozhodla napsat na přiložený email. Chtěla jsem se čistě nezávazně dozvědět, kde se pes nachází a jak to s ním doopravdy je. Hned druhý den mě holky telefonicky kontaktovaly a pověděly mi celý příběh i s kokroušovými problémy. Měly cestu do našeho města, takže jsme se domluvili na nezávazné setkání.
Holky zrovna přebírali ze záchytných kotců zuboženou fenku a v mezipřistávce jsme klukům dali prostor se seznámit. No, ten můj se pěkně předvedl. Nasty je kastrovaný a můj pes kastráty všeho druhu bere jako potencionální partnery k páření. Takže jeho jediným záměrem bylo Nastyho obskočit. Nasty byl ze všeho cestování a pachů úplně paf a jen párkrát zavrčel, aby ho Richie nechal. Ale žádný větší problém jsme neshledali a tak jsme se zhruba za týden domluvili na „předání“. Dali jsme si kafíčko, probrali pár informací, co se množství krmení týče, termíny očkování, odčervení a tak podobně. Pak jsem Nastyho naložila do auta společně s jeho 15kg granulí a vyjeli jsme na cestu. Na vycházce ho ještě můj Richie otravoval, ale jakmile jsme byli doma, byl od obskakování klid.
Dneska už je to asi čtvrt roku, co je Nasty v mém dočasném opatrovnictví. Ale vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Za tu dobu, co je u mě udělal neskutečný pokrok. A představa, že ho kdysi chtěli utratit jen proto, že mu nerozuměli je neuvěřitelná. Ještě máme kus práce před sebou, ale pevně věřím, že jednou bude dělat neskutečnou radost nějakému člověku či rodině. A přesně proto to dělám, pro ten pocit, že Nasty dostane druhou šanci ukázat, že není ztracený případ a že umí milovat tak jako každý jiný pes.
Pokud uvažujete o poskytnutí dočasné péče, směle do toho! Stačí Vám jen troška času a lásky ke psům. Já mám v dočasce psa problémového, který by někde odstrčený v kotci zůstal „pokažený“ a jeho šance na normální život by byly téměř nulové. Nicméně poskytnout dočasnou péči můžete i pejskům bezproblémovým nebo štěňátkům, která velice potřebují normální start do života. Potřebují správnou socializaci, aby v budoucnu předešla podobným problémům s kterými se teď spousta útulkáčků potýká. Poskytnutím dočasné péče jim zvyšujete šance na umístění. Udělat něco pro psí společnost za tu lásku, kterou od nich dostáváme je fér. Co myslíte? :)
