Pes jako samozřejmost?

Česká Republika má několik zvláštností. Jednou z nich je nezvykle velký počet psů. Jsou to zhruba dva miliony. Vzhledem k tomu, že obyvatel je kolem deseti milionů, jsme skutečně Evropská rarita.

Skoro jako by byla nějaká povinnost si automaticky k domku se zahradou pořídit pejska. Těžko říct, kolik z nich je skutečně vychovaných, socializovaných, od štěněte správně vedených, pravidelně venčených a kolik jich za svůj život neopustí hranice zahrady. Bohužel, do té první skupiny nespadá ani polovina, troufám si říci, že jde spíše o menšinu. Což ostatně může každý posoudit sám, stačí se rozhlédnout po sousedech, projít se občas mezi zahradami.

Pejskové v bytě na tom bývají o něco lépe především co se procházek týče, i když o jejich četnosti a délce by se také dalo v mnohých případech polemizovat.

Většina lidí nad rozhodnutím pořídit si pejska nejspíš moc dlouho nepřemýšlí a je to vlastně pochopitelné, protože všichni žijeme v tom, že mít psa je obvyklý standard, bohužel většinou běžný „inventář“ zahrady, kterému občas hodíme balónek, pomazlíme, když máme náladu, večer nasypeme granule ze supermarketu a tím to končí.

Společnost je takto už několik generací nastavená a nikdo s tím v podstatě nic nedělá. Takže přeplněných útulků je čím dál tím víc stejně tak jako všelijakých mediálně vyzdvižených napadení psy.

Lehkomyslnost není na místě

Kolik lidí se svému čtyřnohému příteli skutečně věnuje? Kolik z nich si ještě před pořízením prvního pejska zjistí informace o daném plemeni, výživě, výcviku? Kolik jich pejska od štěněte správně socializuje a cvičí? Odpověď nejspíš všichni známe.

Pokud i nadále bude většina lidí přistupovat k pořízení si pejska tak lehkomyslně, jako tomu bylo a je teď, situace se nikdy nezlepší.

Však každý z vás, kdo se svému miláčkovi skutečně věnujete ví, kolik času, úsilí a peněz to stojí. Pochopitelně ne každý má dostatek energie, času atd., ale i přesto si psa pořídí.

Takže ten pak zůstane zavřený na zahradě, když se začne chovat nepatřičně nebo dokonce agresivně, páníčci to svedou na plemeno, dominanci a já nevím co ještě (pozn. Když vaše dítě začne na pískovišti mlátit jiné děti, necháte ho být a také to svedete na dominanci?), eventuálně skončí v útulku (někdy možná i v lepším případě).

Možná by stálo za to alespoň se zamyslet nad realizací nějaké osvěty v tomto směru, třeba ve školách u nastupující generace budoucích majitelů pejsků.

Společnost se posouvá mílovými kroky a přitom jsou stále oblasti, kde progres a nový lepší trend abychom pohledali.