Brzký kontakt dětí se psy je možná prospěšnější, než si mnozí myslí. Tým švédských vědců použil informace z národního registru o více, než milionu švédských dětech, aby je mohl využít pro výzkum rozvoje astmatu u lidí, kteří se již od raného dětství stýkají se psy. Nové studie ukazují, že děti vyrůstající se psy měly o 15% menší výskyt astmatu, než děti bez psů.
Jedná se o součást významného výzkumu, který byl zařazen do studií vědců spojujících devět různých vnitrostátních zdrojů. Výsledky těchto studií jsou natolik významné, že byly publikovány Americkou lékařskou asociací JAMA Pediatrics. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak reaguje mladý dětský organismus na přítomnost psa a jak to souvisí a rizikem astmatu.
„Dřívější studie ukázaly, že vyrůstání na farmě snižuje u dětí výskyt astmatu až na polovinu. Chtěli jsme výzkumem zjistit, jestli podobné pravidlo platí také u dětí vyrůstajících se psy. Naše studie potvrdily, že děti vyrůstající se psy mají o 15% méně astmatu, než děti bez psů. Ještě nikdy jsme neměli k dispozici informace o tak obrovském množství dětí a nyní nám tyto informace mohly náš výzkum potvrdit“, říká Tove Fall, docentka epidemiologie na katedře lékařských věd na univerzitě v Uppsale (Uppsala University), která na studii spolupracuje s výzkumníky ze švédského institutu věd (Karolinska Institutet in Stockholm).
Ve Švédsku má každý člověk své unikátní osobní číslo, pod kterým je evidován v záznamech národní databáze. Pod tímto číslem jsou vedeny všechny návštěvy odborných lékařů i všechny vydané recepty. Právě s těmito informacemi výzkumníci pracovali. Registrace vlastnictví psa je ve Švédsku také evidována a je povinná od roku 2001. Díky ní mohli výzkumníci porovnávat důležitá data, aby věděli, jestli psí přítomnost spojovat s léky, které děti užívaly na astma.
Tento druh epidemiologických studií byl zaměřený na výzkum velké masy lidí, ale zatím neodhalil některé konkrétní odpovědi na to, jakým způsobem zvířata na dětské astma působí. Přítomnost zvířat u lidí v dětství má značný vliv i na výskyt astmatu v pozdějším životě. Ačkoliv byl výzkum prováděn zejména na švédské populaci, výsledky by měly být podobné pro většinu zemí, které mají podobnou kulturu.